Z historie tábora: Dvacet pět let



Ano, ač se to zdá neuvěřitelné, letos je to opravdu již 25 let (2011), kdy během dvou měsíců roku 1986 sehnala tehdejší vedoucí PS Liba Dopitová plácek, peníze, materiál, několik párů ochotných rukou...

Ano, ač se to zdá neuvěřitelné, letos je to opravdu již 25 let (2011), kdy během dvou měsíců roku 1986 sehnala tehdejší vedoucí PS Liba Dopitová plácek, peníze, materiál, několik párů ochotných rukou a mohlo se začít se stavbou. „Vrchní architekt“ Standa Černý nakreslil plánek jídelny a kuchyně na pytlík od mouky, my ostatní jsme se chopili kladívek a hřebíků a tloukli a tloukli a tloukli...

Během dvou víkendů byla hrubá stavba hotová a spolu s novými celtami, podsadami, spacáky, dekami a polštářky připravena přivítat první dětské rekreanty. Kromě nás, členů Pionýra, má na zrodu této základny nezapomenutelný podíl pan Antonín Obdržálek, který už bohužel není mezi námi. Svou motorovou pilou HOMELITKOU velmi urychlil opracování trámů a desek. Další velký díl patří dalšímu Antonínovi – hajnému Zabloudilovi, který tuto naši nádhernou louku (tehdy v soukromém vlastnictví pana Marečka) pro nás objevil a pak dlouhá léta při návštěvě tábora udivoval všechny malé i velké táborníky perfektní znalostí místní přírody a bavil svou nenapodobitelnou mysliveckou latinou.

V roce 1987 k jídelně přibyla další budova, sklad nářadí později nazvaný RABUŠA. No a v květnu 1994 jsme pracně, nicméně s nadšením a rychle rozebrali v Lipové a poté postavili v Rajnochovicích naši nejmladší budovu – TONÍKA, pojmenovanou na počest dvěma výše uvedeným.

Na samotný závěr bych chtěl připomenout, že těch téměř 6000 m2 je od roku 1993 majetkem naší pionýrské skupiny, protože jsme louku od pana Marečka odkoupili.

 

 

 

 

Rajnochovice - Sochová
Letní tábor

Rajnochovice - Sochová

Ještě včera se třepetaly v podvědomí všech jako ta nejfantastičtější představa. A byly strašně daleko. Teď však jsou tady. Od okamžiku, kdy byla do indexu zapsána známka z poslední zkoušky. Od chvíle, kdy maturitní komise přednesla poslední středoškolské hodnocení. Od minuty, kdy zmizelo vysvědčení v šuplíku anebo bylo vystaveno za naleštěným sklem knihovny. PRÁZDNINY! Jak báječně to slovo zní. Konečně jsou tady a hurá na ně!