Socháček 2019

Autor: Dospělácká partyje za spolupráce všech indiánů z místní rezervace
Vydalo: PT PS Dřevohostice

SLOVO ÚVODEM

Letos, již po 34. jsme ubytovali malé táborníky v našich stanech. Přijeli jsme sem za velkého horka a to nás doprovázelo celých 13 dní. Teplota 35°C a více nebyla neobvyklá.

Celkem se na náš tábor přihlásilo 44 táborníků. Proběhlo obvyklé rozdělení do oddílů:

1. oddíl – Nepřekonatelní
2. oddíl – Mentosky
3. oddíl – Antikůrovci
4. oddíl – Odďíl

Těchto 13 dní se neslo v oblacích střelného prachu z Divokého západu. Takový byl i název letošní celotáborové hry NA DIVOKÉM ZÁPADĚ. Dospěláci jako kovbojové a děti jako indiáni spolu válčili krásných 11 dnů. Tentokrát byly děti rozděleny do 4 indiánských kmenů:

Čilkotinové, Saragurové, Tanainové a Kojukoni.

Oskárek svítil a hřál opravdu hodně, ale i přesto jsme se jako indiáni nevzdávali a bojovali až do úplného konce ………………tábora.

Následující články a odstavce Vás nejen pobaví, zahřejí u srdce, ale i možná rozpláčou a rozzuří. Ten koho se to týká, ten ví a ten kdo neví, oč jde, ať lituje nebo se prostě zeptá ostatních.


RENOVUJEME ZÁKLADNU ANEB 21. STOLETÍ SE K NÁM HLÁSÍ

Není to sice pokrok 21. století a nejsou ani splachovací, ale pro nás je to pokrok obrovský. Tentokrát je opět na vině Pavel Č., který zhotovil pro kluky 2 nové kadibudky – to se to kluci hned lépe k….. a č……co?
A je to tady. „Těžká technika na táborové základně“ je velkou atrakcí. Pořídili jsme si malého žlutého mazlíka, traktůrek Riwall Pro nám bude určitě sloužit nějakou chvíli. Za asistence šikovné osoby, seká trávu, vozí vodu od studánky ale i rozváží vodu k záchodům a přepravuje těžké věci z bodu A do bodu B.

Táborová kuchyň letos taky dostala zásah modernizace. Máme krásné nové nerezové hrnce, kompletně jsme obnovili dřevěná prkýnka na krájení a dřevěné vařečky na míchání. Kuchařům jsme pořídili ponorný mixér a všem dospělákům nový kávovar.
Nezapomněli jsme ani na naše malé táborníky. Ve stanech je hřejí nové flísové deky a pěkné sny se jim zdají na nových polštářcích. Hry a hrátky nemají mezí, a nový pingpongový stůl, luk a šípy, elektronické šipky a spoustu jiných krásných sportovních potřeb k tomu dětem určitě pomůžou.

Celotáborová hra

Letos poprvé to nebylo na Sochové, ale Na Divokém západě.

Tak se právě jmenovala naše celotáborová hra.

Děti jsme rozdělili na indiánské kmeny: Čilkotinové, Saragurové, Tanainové a Kojukoni.

Sami jsme si zahráli na tvrdé a nelítostné kovboje. Malí nový indiáni si vyzkoušeli život opravdových indiánů. Nejdříve si postavili vesnice i s týpím, sami si zhotovili (nabatikovali a namalovali) trička, vyrobili si lapače snů a vlastní totemy.
Dokonce jsme je naučili vařit vodu typickým indiánským způsobem. Přenášení ohně za pomocí foukání už byl bonus pro zkušené indiány.

A tak to tu ti naši indiáni zvládli a společnými silami i tu válečnou sekeru zakopali. Snad tam zůstane už navždy a světu bude vládnout mír a klid.


UTEKLO ZE SCÉNÁŘE (aneb jak dospěláci zahájili celotáborovku)

Děj se odehrává v městečku Sochocity

Starosta (Milan) a šerif (Pawer) přicházejí na náměstí od úvozu a každý má vzduchovku přes rameno.

Milan: Sleduj!!! Rudoch na našem území. Ihned ho sejmy.
Pawer: Jednu ránu do srdce a je zas o jednoho indiána míň
Pawer zamíří a vystřelí. V tu chvíli někdo (DAN) odpálí v lese nad hřištěm dýmovnici.
(V tu chvíli by mohli všechny děti zbystřit a věnovat se scénce)

Na balíku slámy sedí Venda a Pavlínka.
Pavlínka: to je zase tyátrů kvůli jednomu indiánovi
Pavlínka: kdybyste každému kmeni přidělili svoje území, tak by byl klid. Od toho jste šerif a starosta ne??!!?!
Nikča: Já se Vám do toho tedy vmísím, když sami jste budiž ničemové. Svoláme všechny indiány a ti sami nám řeknou, zda vůbec chtějí území, které jim nabízíme. Zda vůbec chtějí být součástí naší komunity.

Eliška: určitě budou souhlasit. Přece nechtějí žít s tím, že jsou vyvrhelové a se strachem kdy na ně někdo z nás míří pistolí
Nedělkis: (reverend): Bůh by Vám za tohle Vaše rozhodnutí udělil metál. Každý chce žít v poklidu, starat se o své rodiny jen Vy naivní kovbojové chcete jen krev, války a pomsty.
Monča: Město plný kovbojů, kteří myslí jen svou zbraní a Vy se na něčem dokážete i domluvit? Co takhle ty rudochy pozvat na večerní tancovačku? Opijeme je a oni udělají, co budeme chtít.

Lenka s Terkou přicházejí
Terka: Vy jste ale hlupáci. Indiánů je po horách jak much. Je třeba je spravedlivě rozdělit na více kmenů.
Lenka: fajn. Včera zde proběhla soutěž. Všechno jsem to vyhodnotila, přepočítala a propočítala a bude to tak, jak řeknu já:
Lenka přečte rozdělení do kmenů.

Přichází Hanka a Vendulka a nesou starou rýč. Scénka kousek bokem od ostatních. Ti, jako že neví co Hanka s Vendou dělají.
Vendulka: Co se to tady děje? Nějaká usmiřovačka??? Já jsem se tak těšila na 12 dní nějakýho vzrůša a těšila jsem se, jak budu dejchat střelný prach.
Hanka: I já. Mám nápad. Slyšela jsem, že tu nedávno zakopali válečnou sekeru přesně tady. Pojď vykopeme ji.
Vendulka: Chachá a je venku. A teď, se vy indiáni těšte.
Milan: takže opijeme indiány. Válečná sekera je zakopaná a už bude klid.
Hanka: Nebude. Sekera je venku a teprve teď začne sranda!!!!!


Kůrovec – zkáza pro naše lesy

Letos to byl opravdu děsivý pohled.
Téměř každému, kdo už u nás byl ať loni, předloni nebo před mnoha lety se vlily slzy do očí, když zde dorazil.

Asi každý víme, že kůrovec řádí v našich lesích, ale že je až tak zničil, nikdo nečekal. Dřevorubci kácí v našich lesích od rána do večera, nehledě na neděle a svátky. Proto to tak také dopadlo. Místo kopce Sochová (naší srdcovky) zde máme pařezový háj. Navíc nám je oplotili a táborové stezky tak byly ztíženy.
Bohužel jsme přišli i o jediná stinná místa, která nám stromy zajišťovaly a proto jsme si museli zapůjčit vojenské stany a stín si tak sami zařídit.

OPÉKÁNÍ NA KOSTCE

Jsme indiáni a ti se o sebe musí postarat sami. Vedoucí se proto rozhodli, že dětem rozdají špekáčky a chléb a jde se opékat večeře na nedaleký kopec Kostka. A aby to nebyla úplná nuda, rozhodl se šerif Pavel, že nám to trošku zpestří.
Nejstarší z nejstarších dětí Vojta Bubu D. dostal 3 zápalky, kousek papíru a ostatních 40 dětí bylo na Bubuovi nyní závislých. Pokud on ten oheň nerozdělá, tak se nikdo nenají. „Hold Bubu, život je těžký“. Zvládl to ale chlapec bravurně. Sice na druhou sirku (tu první mu Pavel sfouknul ), ale oheň hořel a jako gentlemani nabídli kluci, že holkám špekáčky opečou „jaký si to holky vychováte, takový to máte“.


PONDĚLÍ 8. 7. 2019 – V PLÁNU 240 MINUTOVÝ VÝLET ZA HRANICE TÁBORA

Abychom se drželi tématu, koně k našemu tématu patří. Vzali jsme malé indiány na projížďku na koních do místního Dvora. Krásní Haflingové nesli naše indiány na svých hřbetech kolečko kolem ohrady a všem se náramně líbilo.
Pokračovalo se však dále do nitra vesnice a čekalo na nás dětské hřiště. Tam se děti opravdu vyřádily a unavily tak, jak jsme chtěli. Utržená lanová houpačka už byl menší problémek, se kterým jsme nepočítali – HV však vyřešil.
No a to není všechno, cestou zpátky do tábora jsme zabrouzdali do historie a svezli se vláčkem na lesní železnici. Pán nám dal i poučný výklad o historii lesní železnice a jak si ji sám vyráběl. Někteří vláčkem možná nejeli poprvé, ale na lesní železnici byli prvně všichni.
A jak to tak u plánu bývá, ne vždy vyjdou. A z 240minutového výšlapu byl najednou 300 minutový, ale nikomu to nevadilo

Táborové rekordy

  • 1. noc opravdu tropická. Rtuť teploměru se vyšplhala na 22°C
  • Už ne úsměvný, ale spíš k pláči rekord v pokáráních, letos se nám jich sešlo hned 5
  • Rekord pro rýžovar Milana Š., který navařil hned 20 kg rýže za celý tábor. Bylo to asi na 10 várek
  • Filip Ch. umyl rekordní počet misek cca 150 ks našim táborovým vedoucím. Za to mu patří i pochvala
  • Letos se nám zde sešla celá světová komunita – Ukrajinci, Němci, Holanďani, Američani a Češi. Děti se rodí po celém světe, ale na tábor chtějí na Sochovou

TÁBOROVÉ HLÁŠKY

- (při nástupu po oddílech). Pavel Č.: děcka, bude pršet……………….
Anička K.: hmmm…….cítím………
- Při Bio zoo stezce: Klárka Z.(2. oddíl) – Lípa Bílokrnitá (bělokorá)
Taťána K. (3. oddíl) – Pryskyřník Krutý (prudký)
David S. (2. oddíl) – páv (kohout), makrela (pstruh)

- Večerní nástup: Tábore hlášení hleď: ………….. hlášení podávám JÁ, Vendula Hanáková
- Nikča J. – když jdeš do kopce, tak je vedro i když je zima
- Děti z 1. oddílu „ My máme hlad“
Hanča Č. „Tam máte jídelníček“
- Při večerní hře KURŇA CO TO JE – jíme to před hlavním jídlem na obědě – Snídaně (Marek O.), měla to být polévka
- Dělají se z toho příjemné věci, ale nejsou to věci. Takto napovídá Sebík G., když chce popsat bavlnku.
- Nikča J. – každé dítě má svoji bublinku a z té bublinky vidí jenom to, co vidí jenom z té bublinky (to nepochopíš)
- Podzámecká zahrada v Kroměříži. Elišku L. nadchly slepičky s peřím na pařátech. Zvolala jen „jé tamta slepička má taky nožičky“
- Náš nový benjamínek Monča A. se před svou první noční hlídkou zeptala všech, zda když bude na noční, může mít rozsvícené. Třeba chtěla ty děti hlídat po čuchu.
- To je tak když si pozvete opraváře na plynový sporák a on přijede a vysměje se nám do obličeje. Sporák není pokažený, ale jen kuchtík Dan H. dychtivě umýval sporák tak, že ho jen pak špatně poskládal zpátky.
- Na to jaký je tohle táborový oheň při táborové stezce odpověděla Eliška L. PANAKOTA (měla to být pagoda)
- Nikča J. – při psaní diplomů ji sklátila únava tak, že když psala diplom Nikči Mikovové, tak na diplomu se objevilo jméno Nikči Josiekové. Zkrátka jí ty výhry chybí.
- Připomínka Šimona R. na večerním nástupu – stěžoval si na to, že na diplomu má 3 chyby. Zkrátka napsat příjmení Radosavljevič není jednoduché. PS: diplom psala Nikča J.


CELODENNÍ VÝLET

Výlet za kulturou, za zvířátky a za skákací zábavou.
Letos jsme se rozšoupli. Pronajali jsme autobus, naskákali se do něj a vyjeli směr Kroměříž. Je to krásné město, které není ani daleko ani blízko, prostě tak akorát.
Vystoupili jsme na náměstí a rozdělili jsme se na dvě poloviny. Jedna polovina brouzdala zámeckou zahradou a honila pávy a druhá polovina hledala cestu ze zrcadlového bludiště. To stálo opravdu za to. Ty tenké děti byly najednou tlusté a ty malé najednou vysoké. Každý si prostě našel svoje. Potom jsme se vystřídali a naštěstí se nikdo neztratil. Hlavní vedoucí nám jako bonus naplánoval projížďku na elektrických vozíčcích zámeckou zahradou. Poté jsme se mohli rozprchnout po Kroměřížském náměstí. Jen instruktorka Eliška Z. si bude muset do Kroměříže zajet ještě jednou, pokud chce něco vidět. Prvně se rozhodla zajít si na WC a tam už také zůstala, ale zase ji mohl vysvobodit krásný zámečník.
Následoval motorizovaný přesun do Dětského světa Floria. Dětem se rozzářily oči už v autobuse, když zjistili, kam jedeme. Běhaly po areálu ze skákacího hradu na odrážedla, z prolézaček na skluzavky a nevěděly co dříve.
Možná nové příchozí do areálu trošku odradil linoucí se, ne příliš příjemný závan ze spodních končetin našich táborníků, ale i tak bylo v areálu opravdu narváno.
Kolem 17. hodiny jsme začali svolávat děti do autobusu. Bylo to náročné, ale povedlo se.
Autobus ještě neopustil hranice Kroměříže a děti už únavou padaly do uliček. Terezku a Maričku asi nic neunaví, proto si vykládali přes sedačky celou cestu. Probudili tak i věčné telefonistky Lenku a Lenku.
No a jak jinak než po návratu z krásného výletu byly na večeři řízky. Ty pro nás naklepali, obalili a usmažili naši kuchtíci Dan a Radek.

BOKOVÁ HÉBAČKA

Možná některý táborník přijel na Sochovou jen kvůli diskotéce, protože právě ta je u nás populární. DJ Nedělkis má vždy bohatý repertoár a i když už není nejmladší, ví, co mezi těma mladýma frčí a co se poslouchá. Vždyť nám také hrál až do 00:15. Ranní vstávání už tak energetické nebylo.
Vedoucí si pro děti připravili soutěže a nejlepším tanečníkem byl Tomášek Z. z 1. oddílu, nejlepší tanečnici si vybojovala Markéta P. ze 4.oddílu. Nejsympatičtější taneční pár letos získali Rozálka M. ze 4. oddílu se Sebíkem G. ze 3.oddílu. No a novou disciplínu Táborou lásku tu si nemohli nechat ujít Nikča M. a Filda B.

Přejeme vítězům, ať jim vydrží elán a dobrá nálada. Ostatní, ať se nevzdávají, vždyť diskotéka nebyla poslední a příští rok máte šanci zabodovat právě vy.

Z DENÍKU PUBERŤAČEK ZE 4. ODDÍLU

Naši nejstarší ze 4. oddílu nám svolili, abychom se něco přiučili.

Některý hlášky nás pobavily (viz níže) jiné nemohly být publikovány

  • Ani sauna není tak rozžhavená, tak jako já z tebe
  • Polknu tě tak, jako Rózka chleba s pomazánkou
  • Dokázal bych tě rozpumpovat jako Číža sprchu
  • Ahoj jsem tu poprvé, poradíš mi cestu do tvého spacáku?
  • Čau šťávo, kam tečeš?
  • Nudíš mě jako noční hlídka
  • Osedlám tě jako Róza poníka
  • Bude to divoký jako cesta na Kostku

SOCHÁČEK SE MRAČÍ

  • na malé táborníky, kteří si svoje malé hlavičky nechrání před sluníčkem a i když tu kšiltovku nesou v ruce na tu hlavu si ji nedají
  • na Samíka Ch., Honzu T., Tomáše Z., Marka O. a Sebíka H., kteří se nenechali ochudit o pokárání za nevhodné chování.
  • na počasí – přes den 40°C a v noci 8°C to není nic pro naše unavená těla
  • na kůrovce – zničili nám les a sebrali nám stín. Tohle se opravdu nedělá
  • na klíšťata – nezažili jsme tábor bez nich. Bylo jich letos sice málo, ale my nechceme žádné
  • na nepoučitelné rodiče, kteří balí svým ratolestem kufry a pošlou je na 13 denní tábor s 5 páry ponožek a 4 kusy spodního prádla
  • na táborníky, kteří jedou do přírody a ani zde ten mobil neodloží. A na to jací jsou frajeři, po večerech volají mamince, že se jim stýská.
  • na příjmení Hornischer, Nykolyschyn, Radosavljevič – jazyk zamotali nejenom dospělákům, ale i dětem

SOCHÁČEK CHVÁLÍ

  • všechny malé táborníky, kteří zvládli celodenní výlet a vrátili se nám celý
  • Pavla Č. – zhotovení nových kadibudek a moderní polní sprchy a nové vodárky byla dobrá volba – děkujeme
  • kuchaře Dana H., Renču S. a Radka F. za to, že plnili naše žaludky poctivě a velmi chutně
  • zdravušku Lenku H. za to, že to psychicky i fyzicky zvládla a dokázala vyléčit i zlomené srdce nebo rozvrácené sousedské vztahy ve stanu.
  • hospodářku Lenku Š. – za dokonalé zásobování naší kuchyně, za zastoupení případného chybějícího personálu a za to, že mobil má vždy u sebe a každý rodič, kterému se zasteskne, se jí dovolá.
  • všechny vedoucí a instruktory, že se o ty táborníky krásně staraly a i když děti chodily s nesmyslnými dotazy, tak vždy s klidnou hlavou dali odpověď
  • všechny malé táborníky, že zvládni žít v poklidu a míru společně celých 13 dní na táboře

BUDUJEME SI GENERACE

Novému vývoji musí člověk dát šanci, ne jinak je tomu i u malých dětí. Letos „malý“ Filda (6 let) ztratil nadvládu nad nejmladším oddílem, ten ovládli nové nejmladší tábornice Marička (2 roky) a Terezka (16 měsíců).

Vžily se mezi táborníky a jejich snaha všude se plandat pod nohy a vše přehazovat a rozsypávat byla nezastavitelná. Ano, ostatní děti z nich byly nadšené. Neustále jim nosily nějaké dobrůtky a zasypávali je hračkami. Snad se holky trošku něco naučily a příští rok už budou více spolupracovat.

POSLEDNÍ TÁBOR

Autor článku: Mája P. Bubu a Anička K.
Už to bude pár let, co se sem na Sochovou rádi vracíme. Bohužel tento rok je pro nás poslední, kdy můžeme jet jako děti. Ale přemýšlíme nad tím, že bychom se sem vrátili jako instruktoři.
Těch pár let (7, 5, 3) jsme si zde náramně užili. Poznali jsme nové kamarády, naučili se nové věci jako například topo značky, morseovku a mnohem více. Zažili jsme i vítězství v různých soutěžích, etapách, ale naučili jsme se i prohrávat. Někdy to byly nervíky (obzvláště s vedoucími 4. oddílu). Třeba jako, když nás vzbudili ve 2 ráno s tím, že jdeme na dvou denní výlet. Myslíme, že to byl nejsilnější zážitek – to se musí vedoucím nechat. Také rádi vzpomínáme na skvělé celodenní výlety. Zašli jsme na koupaliště, zajeli do Kroměříže, ale nejvíce se nám líbila Zoo Lešná. Obzvláště nám v paměti zůstala čokoládovna.
Zážitků máme nespočet, a tyto poslední dva týdny utekly tak rychle jako pramen ve studánce. Bude se nám po Sochové stýskat a doufáme, že se zde i ostatním dětem zalíbí a vrátí se sem i příští rok.


PERSONÁLNÍ OBSAZENÍ TÁBORA

Hlavní vedoucí: Milan Šaradín
Hospodářka: Lenka Šaradínová
Kuchaři: Dan Hruza, Renata Spáčilová ½, Radek Fuksa ½
Zdravuška: Lenka Hyánková

1. Oddíl = NEPŘKONATELNÍ

vedoucí: Vendulka Hanáková
Pavlínka Albertová
instruktorka: Monča Albertová

1) Lucie Kašpárková
2) Tomáš Zahradník
3) Eliška Lošťáková
4) Alina Nykolyschyn
5) Gabča Minarčíková
6) Tomášek Kabelík
7) Zuzka Zmeškalová
8) Lucka Kašpárková
9) Kačka Vavrysová
10) Adélka Zátorská

2. Oddíl = MENTOSKY

vedoucí: Terka Lošťáková
instruktorka: Eliška Zavadilová

1) Sofie Fuksová
2) Petr Šaradín
3) Sebastian Hornischer
4) Patrik Šebesta
5) Klára Zmeškalová
6) Tom Kučera
7) Honza Kasperlik
8) Anička Kalusová
9) Šimon Radosavljevič
10) Lucie Mikešová
11) Tereza Prokopová
12) Adélka Knoppová

3. Oddíl = ANTIKŮROVCI

vedoucí: Hanička Čížková
Lucie Fallová
Instruktorka: Nikča Josieková

1) Nela Procházková
2) Sebastian Gross
3) Matyáš Neměc
4) Honza Takáč
5) Sabina Mikešová
6) Domča Kopečná
7) Adam Krutil
8) Taťána Kratochvílová
9) Samuel Cholasta
10) Anetka Vajdová

4. Oddíl = ODĎÍL

Vedoucí: Pavel Čížek
Pavel Neděla

1) Rozálie Myškaiová
2) Vojta Dostál
3) Anička Kmínková
4) Markéta Pokorná
5) Kačka Doušková
6) Tomík Doušek
7) Nikola Mikovová
8) Filip Brtníček
9) Philip Cholasta
10) Marek Olivík
11) Pavlo Nykolyschyn


SLOVO ZÁVĚREM

autor článku: Hanička Č. vedoucí PS Dřevohostice

Za sebe hodnotím tento tábor velmi kladně.
Myslím, že všichni vedoucí instruktoři, hospodářka, zdravuška, hlavní vedoucí i kuchaři by se mnou souhlasili.
Počasí nám přálo a děti zlobily ne-málo. Uběhlo to opravdu velmi rychle, program byl nabytý hrami a jinou zábavou.
Nebála jsem se vzít zde svoji malou dceru Terezku (16 měsíců). Bylo zde o ni krásně postaráno. Spousta tet, strýců a kamarádů jí určitě bude chybět. Doufám, že Terezka jednou bude mít také to srdce malé tábornice a bude se sem ráda vracet.

Spoustu dětí zde získalo nové zkušenosti, nové kamarády a nové inspirace. Nemyslím si, že se budou stydět vyprávět první den ve škole, že byli na táboře na Sochové, a že zde zažívali opravdovou legraci.
Již po 34. jsme si letos řekli to svoje PŘÍŠTÍ ROK V TENTO ČAS JSME TU ZAS. A jsem za to, že každý to myslel od srdce.

Budete mi chybět moji milí táborníci, Vaše hlášky, zlobení a výroky si vždy připomenu tímto Socháčkem.