Z deníku vedoucí PS

Když jsem asi před dvaceti lety dostala možnost jet na letní pionýrský tábor na Sochové nemohla jsem se dočkat.Neustále jsem běhala za mamkou a ptala se „kdy už budou prázdniny“?. Každé malé dítě se těší, že o prázdninách uvidí moře a jak se bude potápět a pozorovat rybičky. To já, já jsem se vždy těšila na tábor na Sochové.

Každá malá holka má staršího bráchu jako vzor, můj brácha jezdil na tento tábor a já jsem tam samozřejmě musela taky.

Ano později sice již působil jako můj vedoucí a to byla někdy otrava, ale na táboře jsem si našla spoustu kamarádů a hlavně kamarádek, se kterýma jsme mohli pokecat o problémech našeho věku.

Na táboře na Sochové mě vždycky čekala spousta her, zábavy a hlavně kamarádů. Nejdříve jsem hry brala jako zábavu a později jsem se i snažila překonat rekordy jiných, starších táborníků. Překonat, ale vlastního bratra byl někdy nadlidský výkon.

Vedoucí a instruktoři a vlastně všichni dospěláci, vždy udělali i z nudného běhu velkou zábavu. Soutěžili jsme někdy jen tak, pro zábavu, jindy šlo a body a taky o diplomy, ale vždycky jsme si to maximálně všichni užívali.

To že, píšu o minulosti, neznamená, že je to všechno dávno pryč. Nyní již jezdím na tábory jako vedoucí a stále se nic nezměnilo na tom, že tam jezdím za zábavou a za kamarády. Vždy když jeden tábor končí, hned se těším na další. Vím, že vždycky ten další bude, i děti, které s námi jezdí nám to dokazují tím, že nám, říkají, že příští rok v tento čas jsme tam zas. Je to naše motto, které již plníme už více než 35 let a hodláme v tom pokračovat.

Ráda říkám, že tábor na Sochové mě vychoval takovou jaká jsem. Ráda bych to tomuto táboru vrátila a proto za pomoci hlavního vedoucího, hospodáře, kuchařek, zdravušky, oddílových vedoucích a instruktorů každým rokem připravujeme pro děti nový a nový program. Tábor má již více než 35letou tradici v různých celotáborových hrách, které jsou pro děti vždy milým překvapením a mě baví se na této přípravě celotáborové hry podílet.

Na Sochovou jsem jezdila spolu se sourozenci a všichni ostatní byli jako moje rodina. Doufám, že i moje děti budou na tento tábor jezdit a vždy to budou cítit stejně jako já.

Nezapomeňte tedy, že příští rok, ve stejný čas , jsme tam zas.

Hanička
vedoucí PS