sochacek2

Aktuální dění

Z historie tábora: Dvacet pět let

Ano, ač se to zdá neuvěřitelné, letos je to opravdu již 25 let (2011), kdy během dvou měsíců roku 1986 sehnala tehdejší vedoucí PS Liba Dopitová plácek, peníze, materiál, několik párů ochotných rukou...

Odvodnění táborové louky

V minulosti se náš stanový tábor v Rajnochovicích potýkal s nepříjemným zamokřením táborové louky. Toto bylo způsobeno trvale vysokou hladinou přítokové vody z výše položených lesů...

Počasí Rajnochovice

Kam vlastně pojedeme?

1Tam, kde je tráva jako kožešina, vítr teplý jako fén a decibely obstarávají jenom cvrčci, kukačky a k večeru se k nim přidávají komáři.

Jak tam je?

2Tam slunce ráno budí spolehlivěji než tisíc budíků a rána voní po čaji s medem.

To je tábor Sochová.

3Právě takový tábor vyrostl v roce 1986 zásluhou dřevohostických pionýrských pracovníků v Rajnochovicích na Sochové.

Classifieds

Rajnochovice - Sochová

Ještě včera se třepetaly v podvědomí všech jako ta nejfantastičtější představa. A byly strašně daleko. Teď však jsou tady. Od okamžiku, kdy byla do indexu zapsána známka z poslední zkoušky. Od chvíle, kdy maturitní komise přednesla poslední středoškolské hodnocení. Od minuty, kdy zmizelo vysvědčení v šuplíku anebo bylo vystaveno za naleštěným sklem knihovny. PRÁZDNINY! Jak báječně to slovo zní. Konečně jsou tady a hurá na ně!

1

„Pojedu k moři. Sice jedu s rodiči, ale pro bronz se musí něco obětovat.“ „Já samozřejmě zase k babičce. Ráno poklusem do samoobsluhy pro mléko a rohlíky, pak zušlechťování zahrádky. Ten plevel mi to snad dělá naschvál. Zvlášť o prázdninách roste jako divý. Ještě, že je za plotem rybník a mohu se po té práci vykoupat.“

„Mě čeká brigáda. Docela ucházející, na nádraží. Vydělám si a pak si budu užívat života.“

A my? Kam vlastně pojedeme? Tam, kde je tráva jako kožešina, vítr teplý jako fén a decibely obstarávají jenom cvrčci, kukačky a k večeru se k nim přidávají komáři. Slunce tam ráno budí spolehlivěji než tisíc budíků a rána voní po čaji s medem.

Autobus odjel přesně podle plánu. Jako dětská hračka klouzal po klikatých, stále se zužujících silnicích. S přibývajícími kilometry v nás narůstalo napětí. Vystupovat! Náš tábor je kousek odtud. První vycházky. Jsme sami uprostřed lesa. Stromy máme před očima, za zády i nad hlavou. Najednou je les přítelem, který umí pohladit, krásně vyprávět o tom, co bylo, co je i co bude. Je to přítel, jenž nikdy nezradí a chová se k nám stále stejně. Jen jeho letokruhy přibývají a kůra nese stopy času. A slunce se denně pere s korunami stromů o stín na pasece. Na takové prázdniny se nejezdí místenkovým vlakem, nelétá letadlem ani se před odjezdem neleští auto.

Právě takový tábor vyrostl v roce 1986 zásluhou dřevohostických pionýrských pracovníků v Rajnochovicích na Sochové.