Právě takový tábor vyrostl v roce 1986 zásluhou dřevohostických pionýrských pracovníků v Rajnochovicích na Sochové.
Slovo úvodemJeště včera se třepetaly v podvědomí všech jako ta nejfantastičtější představa. A byly strašně daleko. Teď však jsou tady. Od okamžiku, kdy byla do indexu zapsána známka z poslední zkoušky. Od chvíle, kdy maturitní komise přednesla poslední středoškolské hodnocení. Od minuty, kdy zmizelo vysvědčení v šuplíku anebo bylo vystaveno za naleštěným sklem knihovny. PRÁZDNINY! Jak báječně to slovo zní. Konečně jsou tady a hurá na ně!
Když jsem asi před dvaceti lety dostala možnost jet na letní pionýrský tábor na Sochové nemohla jsem se dočkat.Neustále jsem běhala za mamkou a ptala se „kdy už budou prázdniny“?. Každé malé dítě se těší, že o prázdninách uvidí moře a jak se bude potápět a pozorovat rybičky. To já, já jsem se vždy těšila na tábor na Sochové.
Každá malá holka má staršího bráchu jako vzor, můj brácha jezdil na tento tábor a já jsem tam samozřejmě musela taky.
V minulosti se náš stanový tábor v Rajnochovicích potýkal s nepříjemným zamokřením táborové louky.
Toto bylo způsobeno trvale vysokou hladinou přítokové vody z výše položených lesů...
Nezbývalo nic jiného, než odvodnit pozemek drenáží z drenážních trubek a následné odvádění vod na nejnižší místo do jímek, případně vodních toků v oblasti.